Ptáš se.. na Blog.cz

Tento víkend jsme strávili v příjemné společnosti bratrů a sester z milevské kapely Yemi deset. Naše pouto bylo ponejvíce stvrzeno společným převážením a používám aparátu.

V pátek jsme se sjeli u nás ve zkušebně - musim pochválit malýho Nečiho, páč dokázal zacouvat autem od plavečáku až před vchod do zkušebny.. Složit veškeré náčiní do dvou aut se ukázalo jako nadlidský úkol. Zvlášť, když jsme po pár ujetých kilometrech zjistili, že jsme absolutně zapomněli přibalit Kuřeho aparát. Takže jsme se pro něj vrátili, kombo i Kuřeho hlava si našly místo u Yemijů na zadním sedadle. Pak už jsme znepokojeně odjeli směr Jindřichův Hradec. Znepokojeně pro to, že jsme si neuměli představit, jak se složíme na zpáteční cestu, když k vercajku přibude ještě samotný Kuře.

Do baru Satchmo v Jindřicháči jsme zavítali už podruhé. Kdysi jsme v něm hráli s kapelou Strain Glam. Ale dnešní koncert byl ještě okořeněn přítomností našeho nejvěrnějšího fanouška Wejta, který vážil ještě delší cestu než my - přijel z daleké Jistebnice. Vystoupení Yemijů se neslo spíše v poklidném duchu, protože zvolili akustickou cestu k předání svých písní publiku. My jsme se během jejich libozvučných songů přežírali arašídy. Kompletně jsme vyjedli arašídovou zásobu Satchmo baru. Pak už jsme to naprali do publika s naším koncertním setem - jednoho z diváků to vyhecovalo tak, že po celou dobu hraní předváděl na parketu kreace na hranici úchylnosti a jeho nadšení dosáhlo takového maxima, že nám věnoval čepici!! Čas na cestu zpět. Kuře to schytal. Po celém jeho cestování z Olomouce až do Hradce si vysloužil odměnu v podobě bubnu. Celou cestu do Písku ho totiž držel na klíně. Nejspíš se ale moc neskamarádili. Kuře ani jednou neudělal "Takhle jedou páni, takhle jedou dámy," a na konci cesty velmi nezdvořile kopák urážel.

Další den jsme se vydali na cestu do Velešína, kde jsme hráli v super baru Jakub Local Pub, který se nalézal v bývalé sakristii kostela. Tisíce nedočkavých fanoušků ( s Wejtem v čele) se do něj nemohly vůbec narvat.. Několikapatrové podium s oponou dodalo našemu představení divadelní nádech, docela sme si to užili a musím se pochlubit, že se mi snad poprvé podařilo správně a přesně podle mých představ vyskočit po pauze v Tělu bez síly.

Zjistili jsme také, že druhá kapela by se měla jmenovat Yemi 18.. jsou to holt ještě mláďátka ;) Cestou zpátky jsme nejdřív obě kapely jely pospolu, dokud se Yemi nerozhodli, že pojedou do Českého Krumlova.. asi ještě neumí číst v mapě ;)

no nic.. těšíme se na další koncert - tentokrát maturitní ;)

Udělali jsme si svůj vlastní zavírák! Léto jsme definitivně uzavřeli koncertem na Pilsner Festu, kde jsme hráli 4.října po více než měsíční pauze.

Párkrát jsme se během toho měsíce sešli v naší sklepní zkušebně, kam nás nezavírá Fritzl, nýbrž se tam zavíráme dobrovolně sami. Na dnešním výsledku byla koncertní přestávka trochu znát, nebyli jsme tak smělí jako obvykle. Nicméně pořadatelům to očividně nevadilo, jelikož nás i tak uctili po uměleckém výkonu na plzeňském náměstí obloženou mísou. Šunka, sýr, nakrájena zelenina a na tom naházený rohlíky jsme my dvě se sestrou pouze ochutnaly, ostatní členové kapely mísu sežrali.

Ještě, že pořadatelé neslyšeli dnešní Kuřeho výrok, protože ot bychom se mohli s koncertem i s rohlíkama rozloučit. Snažil se nám totiř tvrdit, že soutěž, které jsme se na jaře letošního roku v Plzni zúčastnili, se jmenovala Radbuza!! Strávili jsme na soutěžením docela dost času, ale i tak si Kuře spletl Radbuzu se slovem Muza.

Ani Ondra nezůstal pozadu, když si spletl houbu klouzka a nazval ji kluzákem :)) I tak bych našeho Ondru Chudobu nevyměnila za Ondru Brzobohatého :) Možná ho ani nebudeme muset měnit - Ondrovo plánované stěhování do Olomouce se nejspíš neuskuteční.

Užívejte podzim a těště se na minimálně jednu novou pecku z naší explikační dílny.

Takže tento koncertní víkend byl fakt rušnej. V pátek jsme hoblovali v Milevsku v M klubu, kterej byl sice trochu nedostavěnej, ale nápor hudby vydržel. Nejdřív si dal Kvapík (Kupík) z Ticha sólový recitál, pak to rozbalili kluci Yemi10 (ale není jim deset) no a pak sme přišli na řadu my. První písnička, myslim, ještě proběhla v pohodě, publikum se seřadilo před nás, ale během druhý písničky to nevydržel mixák s mikrofonama a jednoduše se vypnul..

Byli sme z toho všichni v šoku a konsternovaní, ale hráli sme písničku dál v instrumentální podobě. Takhle se to stalo ještě v několika písničkách, kdy jsme se my snažili hrát potichu, a Kuba se nás snažil přervat. Docela se mu to povedlo - díky pomoci fanynků a fanynek, který řvali s nim. Sice to bylo fakt naprd, ale zas vidět, že lidi znaj naše texty bylo taky dobrý.

I přes tenhle menší neúspěch jsme ale, myslim, měli docela úspěch :) Dokonce jsme si vysloužili čestný místo na stěně slávy, kam jsme se všichni vzorně podepsali k nápisu Possibilní explikace, který vytvořila má sestra Janina (btw, nevěděla jsem že sprejuje :) ) Martin se podepsal k našemu potěšení jako Marťa, ale vysloužil si tak u jednoho z přítomných mužů identitu ženy.

Pak už sme sbalili svých pár nástrojových švestek, prodali pár cd a placek a jeli sme domu, abychom se připravili na další náááročný den ve Svojeticích u Říčan.

Vyjeli jsme jako vždycky pozdě, ale zase sme se seznámili s novou kapelou sousedící s naší zkušebnou. Mají zajímavé poselství: "Diskofilní národe, táhni do prdele!" A takováto famfára nás vyprovodila směr Praha. Cesta probíhala v pohodě, akorát se setmělo, a když jsme přijížděli do Svojetic, nemohli sme a nestačili zírat. Poprvé v životě jsme totiž hráli na ranči. Ranč se jmenoval El Paso, přijíždělo se tam po westernově rozblácený cestě, a byl fakt tutovej - mezi naše nejlepší fanoušky tohoto večera patřili jednoznačně vycpaný bizon Karel a vycpaná kráva Božena.

Vybalili sme věci, dali si pár krvavejch stejků a whisky, a přestěhovali sme se do bekstejdže, která určitě patřila mezi naše dosud nejpohodlnější - měli sme pro sebe celej gauč. Nejdřív sme si poslechli pár songů od Nikity a pak sme na to vlítli. Myslím, že se nám hrálo docela dobře, ačkoli nás zase zlobily bedny, protože tentokrát nebyly zase skoro slyšet a šuměly. Ale kuba má zdatný hlas ;) no, do tohoto country prostředí se docela hodila naše písnička Propastě - konečně jsem cítila nějaké houslové zadostiučinění. K našemu výkonu určitě také přispěli osobnosti mezi sedícími hostmi - jako například Štepán Turek, stávka dýdžejů a Iva Frühlinogvá.

Ta nám nakonec přichystala takový malý překvapení, páč se najednou rozhodla, že zahraje se svým přítelem tři písničky, což tedy byl takovej bonbonek na konci večera. Dokonce sme neodolali a vyfotili se s ní. Pánská část (ale skoro i ta holčičí) se mohla nad Ivou uslintat, divim se, že na tom Iva neuklouzla :))

No, pak sme se rozloučili se zviřátky a vyrazili jsme směr Pisek, s tradiční zastávkou u mekáče :) Nejspíš jsme tam snědli zbytek Boženy.

V pátek jsem hráli na narozeninový pařbě našeho kapelního tatínka. Do Prahy odjela dívčí část kapely separé, což bylo skvělý - konečně bez otcovskejch chlapů, že jo, akorát se nám nejdřív nedařilo poskládat do auta nadrozměrné bicí. Ale to jsme všechno zvládly, horší byla věc, která se přihodila při stěhování prvních nákladů do pařící místnosti. Využili jsme výtahu, který několikrát vyjel úplně v pohodě, ale při poslední cestě, se v něm něco vzpříčilo a zaseklo.. Když ho taková ta havarijní služba konečně vyprostila, přišli jsme na to, že to NĚCO byla Janinina dvojšlapka.. která už ale nevypadala jako šlapka ale jako roztavená hmota čehosi.. Po chvíli šoku jsem se rozhodli jednat. Dvojšlapku nám půjčil Martin Skuhrovec z jedné pražské kapely, jejíž název ale bohužel nevím..

Oslava byla parádní - hlavně pro Kubu, který si hned po příjezdu dal: kuře na zeleném pepři s rýží, jelení guláš s chlebem, řízek s plněnýma rajčatama, kuřecí salát a štrúdl. Pak jsme si spolu dali ještě tequilu ;) Nejlepší byl ale dort ve tvaru kytary, kterej kapelní taťka dostal, ale ten si nějakou záhadou Kuba nedal.. takže sme mu pomohly my - holky:)

No, Kubova sestava poměrně brzy po koncertu odjela spat (ctyri kluci dohromady wau). Něžná část kapely ještě chvíli drsně pařila, já sem si střihla s další kapelou po nás - Professors - jednu písničku od Beatles na housle, konečně jsem si vytáhla špunty z uší a jely sme taky spát.

No a nastává ten vysněný den, kdy jsme krásně a něžně předstoupili před objektiv nejdražšího foťáku na světě, který patří Martinovi Kovářovi. Měli jsme s sebou všichni zásobu oblečení. Naštěstí. Protože například Kuřeti neprošlo tričko s nápisem King of sex.. uff. :)) Nejdřív sme fotili skupinovky.. Drsné macho výrazy ve tváři a škrtění kabelem od mikrofonu si můžete prohlídnou ve fotogalerii. Jinak každý z nás si prožil, jaké to je, když po něm touží rozvášněný dav fanoušků, jak můžete vidět na fotkách jednotlivých členů.

Byla to určitě zajímavá zkušenost. Například jsme se dověděli, že v podstatě nezáleží na tom, v jakém prostředí se fotíte, poněvadž "ten bordel se pak vyretušne" nebo že jedno jak se tváříte, protože "ta hlava se dá vystřihnout a hodit jinam" :)

Prostě mazec. Ale myslim, ze se to ( i když po proparene noci) docela povedlo ne?

Takže v pátek jsme po dlouhé době odehráli koncert konečně v kompletní sestavě. Ovšem byla trochu ozvláštněna členem neznámého původu, který krásně dokreslil písničku Vesmírná. Jednalo se samozřejmě o mě. A ještě se dlouho jednat bude, protože správně bych tyhle sluchátka neměla sundávat v podstatě nikdy. Ale slibuji, že zapracuji na své image a pořídím si sluchátka elegantnější, které později náležitě vytuním.

Koncert v diskofilním hausu se myslím povedl. Až na pár drobností. Neměli jsme žádný bedňáky, takže jsme museli všechno tahat z parkoviště, přes dlooouhé schody až do druhého patra Družby sami. Již tradičně nahoře nebylo žádný podium, takže se s námi během koncertu družili naši hojní fanoušci, a ty více podnapilí se družili i s našimi mikrofony a efekty, kopali do nich, vytrhávali dráty z nástrojů i z elektriky atd.. prostě určité vyjádření lásky. My samozřejmě takové vyznání chápeme a vážíme si ho, ale já si to v tu chvíli neuvědomila. A tak se chci touto cestou omluvit tomu dlouhovlasému chlapci, kterého jsem trošku nakopala do zadku. No a pak to fialový světlo.. Svítilo všechno, co nemělo být vidět, ale to co by svítit bělostí mělo, zase nesvítilo. Musíme si prostě pořídit nové zubní kartáčky.

No, po koncertě jsme zabalili věci, naskládali je do auta a rozdělili jsme se do dvou týmů. Holčičí část kapely společně s Martinem odjela bivakovat do jedné a Kuřecí část do druhé pražské čtvrti. Jelikož jsme ráno vstávali fakt hodně brzo, vůbec jsme se - navíc po tak náročném výkonu předchozí večer - nevyspali.. Ale na to se kšeft neptá, takže jsme si ráno dali v půl devatý sraz na Černym mostě v Praze, nabrali jsme našeho osobního zvukaře Jardu a vyrazili jsme směr Špindlerův mlýn. Což je nejspíš nejsevernější místo, kde jsme prozatím hráli, ale nejsem si tim teda jistá :/

Cesta byla víc než příjemná. Jako bychom toho neměli ze studentského života dost, zastavili jsme na pumpě a nakoupili zásobu baget. Která ale byla, jak se později ukázalo, zbytečná. Cestou jsme také potěšili své oko například pohledem na Trosky (já myslela, že to je Říp) nebo na ceduli upozorňující na guláš za 39 korun!, což se jen tak nevidí. Organizátoři IT Challenge nás ještě požádali o malou službičku, která měla ošetřit přirozené potřeby závodníků - v Diskontu ve Špindlu jsme koupili 16!! rolí toaletního papíru. Byl krásně žlutý a růžový a skutečně se hodil k Toi Toiům na sjezdovce.

Konečně jsem dorazili do cíle. Náš triumfální příjezd měl pouze jednu vadu na kráse - Kuba zapad.. A tak ještě na poslední chvíli musel nandat svoje disco řetězy, který si můžete prohlídnout ve fotogalerii.. Pak jsme natahali nástroje do velkého vytápěného stanu na sjezdovce (tahali jsme je zase bez bedňáků!) a když jsme naší aparaturou udělali ve stanu dostatečný bordel, konečně jsme měli čas na raut! Když si Kuba dal guláš, svařák, hrachovku, čínský nudle, horkou čokoládu, džus, kafe, jabko a vepřovou kýtu, mohli jsme začít zvučit.

Ve tři hodiny nadešel čas našeho koncertu. Rozhodla jsem se neděsit účastníky závodu svým zjevem Otíka a do uší jsem si narvala špunty. Náš playlist jsme rozdělili do dvou části, mezi kterými proběhlo vyhlášení výsledků. A my jsme každého, kdo se umístil na prvním místě odměnili naší znělkou, jejíž autorem je Martin. Znělka není nic jiného než náše intro Ptáš se..

Mezitím se bohužel rozbilo topení a vytápěný stan se stal spíš ledovou jeskyní. Navíc se nás někdo snažil otrávit výpary z naftovýho agregátu, kterej sice měl topit, ale pak už jenom kouřil. Ale my jsme to vydrželi a hráli jsme dál. Nezklamali nás ani "ajtíci", kteří vytrvale skákali do rytmu ve svých lyžácích. Taky nás hodně potěšil jejich zájem o naše cédéčka - téměř jsme vyčerpali naše zásoby. Ještě jsem zapomněla říct, že našim cédéčkum se dostalo velké pocty, poněvadž byly jednou z možných výher tohoto závodu. Je to krásný pocit vědět, že se někdo snaží jet nejrychleji ze všech, jen aby si mohl poslechnout naší muziku :)

Když jsme dohráli, začlo topit topení. Trochu smůla, ale alespoň měla příjemné podmínky ke hraní Dobrá pěna, která nastoupila po nás. My jsme začli balit naše věci a doklouzali s nimi k autu. A doslova doklouzali - Martin se natáhl na nejužším a nejnebezpečnějším místě v celých Krkonoších, přes které se rozhodl přenést svoje kombo. Naštěstí zábradlí můstku vydrželo tento nápor a Martin se společně s kombem nevykoupal.. Naštěstí! Neměl by nás kdo odvézt domu :)

Takže my jsme se vydali na cestu, Kuba ještě musel zůstat a počkat na pár věcí, který si od nás půjčili rockeři z Dobrý pěny. Ale myslím, že Kubovi čekání ve společnosti rautu nevadilo, asi v jedenáct nabral Jardu a vydal se s ním směrem k jeho domovu a pak směrem ke svému domovu. Cestou sundal ty řetězy :)

Tak kamarádi, už to proběhlo. 23.11.2007 jsme veleslavně vypustili na světlo světa naší novou palcku s názvem "Ptáš se" a náležitě jsme jí zlili šampaňskym...;) Měli jsme trošku strach, aby návštěvnost nebyla menší než počet čelnů všch kapel, jelikož den po nás se chystali Čáru dobýt Wohnouti a to je prose mazec konkurence, ale tyo nakonec hlaně díky vám všem co jste dorazli se to moc povedlo a my si to skvěle užili...

Celou akci rozpoutali v půl devátý kamarádi z Ticha, kteří jelikož hráli ten den ještě v Jistebnici se zmocnili role rozhejbávačů a rozpařovačů. my však věděli, že to pro ně nebude nejmenší problém a obecenstvo nám předskákali na výbornou. Zhruba po půl desátý jsme vtrhli na podium my...jen jsme však trošíčku upravili komba a bubny a hned zase utekli zpátky do zákulisí abysme si jako správný hvězdy prožili fenomenální nástup....

Po 22. hodině zhasly v celý čáře světla a do 260 uší (bystré hlavy zjistí že se v sále nacházelo něco okolo 130 lidí) se začali poprvé v historii veřejně linout tóny našeho novýho intra... TO jsme my už ale stáli na podiu a začali rozbalovat první Romantickou pecku. Hned co jsem se otočil směrem k lidem, jesm si uvědomil, že všichni se nahrnuli k podiu a byli připravený na to, projet s náma celou kapelní kariéru a naplno si jí užít. Hned při refrenu se navíc celej ten dav zvednul a začal s náma skákat a bylo jasný, že v pátek z Čáry jen tak suchý neodejdem. Projeli jsme Jen to to jedno a pak následovala Vesmírná, takovej první exkurz do historie.

Po čtvrtý pecce jsme se přiblížili k tomu nejmagičtějšímu okamžiku celýho večera. Na podium začali pomalu stoupat Pokča a Marek z Mauritia, aby nám to nový CD náležitě polili. Při otevírání šampusu mi sice marek málem vystřelil oko, ale potom už všechno probíhalo jak mělo, a aby ani fanoušci nebyli ochuzeni o bublinky do hlavy, chopil jsem se jedný falšky a pěkně všechny zlil. Pak jsme nasadili další tři staro-noví písně a najednou jsme dopluli k další premče našeho programu...

Ani jsme nevěřili tomu, když jsme poprosili celý obecenstvo aby se posadilo na ulepenou a špinavou zem, že někdo udělá byť jen maliknkej pohyb směrem dolů. Po pár vteřinách ale najednou celá čára seděla na zemi a naslouchala dvoum novejm zatim jen akustickejm peckám. Navíc na druhou věc (Trápení) jsme si pozvali našeo přítele Ondru Horáka, kterej si s áma střihnul krásnej vokáln part.

Po týhle odpočinkový pauzičce, jsme ale už zase nasadili a jeli v takovym tom svižnym tempu až dokonce! Po 15. písničce jsme se úplně urvaný odebrali dolu z podia, ale ani ne za minutu jsme se vrtátili, abysme trošku zavzpomínali na naše punkvý kořeny. Po závěrečnym Klamu jsme už fakt z podia utekli, ale díky neustávajícímu potlesku jsme ještě jednou vyběhli nahoru a střihli jsme si opakovačku Těla bez síly, kterou jsme se s Čárou nadobro rozloučili. Po nás si ale rozebrali posluchače ještě kolínští Mauritius, kteří celou akci dotáhli do konce!

Strašně moc chceme poděkovat všem kteří nám pomohli ten Křest takhle zorganizovat. Užívali jsme si to naprosto skvěle a bombastcky. Největší dík, ale patří kamarádům a fanouškům, kteří nakonec dorazli v tak neskutečnym počtu a dokázali z nás vyždímat to nejlepší! Děkujem moc a těšíme se už teď na další super akce!

Koncert na tomhle pohodovym festiválku byl slušně řečeno zvláštní a zajímavej. Původně jsme měli hrát až skoro ke konci v sobotu v 1:15 na malý stage. Osud nám ale dopřál možnost vystoupit už v 17:00 téhož dne na hlavnim podiu. No a tohle se přece neodmítá... Já, jelikož jsem jako jedinej v Přeštěnicích spal (ostatní sou pěkný měkoni) jsem všechny obvolal, že by bylo dobrý, aby se dostavili včas a opravdu už před čtvrtou hodinou okupovala Explikace značnou část backstage.

Vyházeli jsme nástroje z auta, naladili, připravili playlist a dá se říct, že při pohledu na ten kolos na kterym jsme měli zahrát jsme se i trochu klepali trémou. Před náma mezitím panovala jamajská nálada v podobě Švihadla. Kluci (nebo spíš chlapi) skončili něco okolo půl paty a my jsme vyrazili vzhůru připravit ten náš koncert. Všechno jsme pečlivě nazvučili,ale i tak s prvními tóny martinovo kytary jsme málem přišli o ušní bubínky. Bohužel to byl jen začátek. Rozhodli jsme se zahájit ochutnávkou z našeho CD v podobě INTRA, takže jsme měli asi minutu playbacku, ovšem potom jakmile se začalo hrát jsme slyšeli asi půl minuty jen tu kytaru. No nějak jsme se překodrcali přes tu Romantickou a s velmi smíšenými pocity jsme začali Jen o to jedno. Kuře ještě předtim vytrh kabel z komba, no prostě jestli tahle ,,show" nevypadala.......zajímavě.....tak nevim..;) No nakonec jsme se jakž takž rozjeli a vypadalo to, že i lidi nás začínaj brát. Podle mýho odhadu nás sledovalo asi 500 človíčků, což je číslo závratné a v historii kapely naprosto jedinečné.

Nejlepší okamžik celýho koncertu přišel v podobě Modelky. Když začali první tóny všichni jsme se najednou (včetně publika) začali odrážet od země (nebo od podia) a dosahovali jsme našimi skoky neuvěřitelných výšek. Bylo to skvělý, jelikož asi 50 lidí přímo pod podiem nepřestalo skákat a prostě ten pohled je neopakovatelnej. Pak jsme samozřejmě ještě při ,,Tělu" seskočil dolů a díky bezdrtáu jsem opět pobíhal po celym areálu, což je u nás už taková nepsaná tradice. Každopádne koncert asi po 40 minutách skončil a i když my jsme z něj moc odvařený nebyli, díky vám a vašim reakcím to snad zase nedopadlo tak zle. Okolo 18. hodiny večerní, kdy jsme se pomalu probouzeli z komatu (na podiu bylo takový vedro že jsme se skoro všichni naráz omdleli-no vlastně ale škoda...bylo by to efektní) jsme naložili věci zasejc do našich transporterů a většina kapely vyrazila dom. Já jsem akorát zůstal kvůli tomu všemu moderování...

Tak takhle to vypadalo v Přeštěnicch. Teďka nás čekaji ještě Ražice, pak zhruba měsíc dovolená a potom....NO TĚŠTE SE!!!

Den pátý..

Dneska ráno nám Kuba zdrhnul moderovat divadelní stan na Mighty Sounds a tak jsme se do studia na finální úpravy vydali v trojčlenném složení - já, Kuře a Martin. Zdeněk nám nejdřív vyrazil dech slovy, že včera se tam po nás ještě ukázali Wohnouti.. Fakt dobrej pocit. No a pak už jsme na Zdeňka vychrstli sprchu našich připomínek k písničkám, který jsme mohli poslouchat doma. Nicméně Zdeněk byl jako vždy velmi ochotný a za se s námi ponořil do práce. Postupně byly dokončeny další a další písničky a naše CD dostávalo pomalu reálnou tvář. Mezitím jsem si ale vážně užila postavení jediné příslušnice ženského pohlaví mezi samýma chlapama. Sice mi všichni krásně sloužili :D, ale vůbec se nezdráhali mluvit sprostě, takže koncentrace sprostých slov dosahovala opravdu maxima. Naučila jsem se pár nových sprostých slov. Například originální nadávky na nevydařené počasí během měsíce. Tj červen, červenec a srpen jsou v překladu zkurven, zkurvenec a sprcen. :D

Momenty, kdy Zdeněk strkal do vypalovačky prázdné CD a vytahoval naše cédéčko Ptáš se.. jsem si prostě musela vyfotit. Pak už následovaly povinné formality, jako kupříkladu placení času, který jsme ve studiu strávili. Musím ale říct, že Zdeněk k nám byl velmi velkorysý a hodný. Nejen pro to jsme se rozhodli, že ho na naší placku uvedeme jako producenta. Byl moc potěšenej. Doufáme, že ho to s náma bavilo - tvořit z našich jednoduchý rifů a melodií takovýhle mazce, který si budete moct poslechnout bohužel až v září nebo říjnu. Ale máte se něco těšit!

Pak už následovalo vynášení našich věcí - nástrojů, kabelů, efektů, odpadků, zbytků jídla a tak dále - ze studia. Určitě se to všechno těšilo na návrat z krásně zařízeného, moderního a útulného studia do studené, vlhké a plesnivé sklepní zkušebny. Zkušeně jsme všechno harampádí složili do Martinovi škoďárny jako puzzle a vydali se k nám domů, abychom se pokusili uklidit a vrátit dům do původního stavu. Po vyčerpávajícím pobytu ve studiu na nás však dolehl ukrutný hlad. Mělo to ale jeden háček - nedostávalo se nám peněz, takže jsme "ztlačili" všechny zbytky, který jsme doma našli, například týden staré řízky. Bylo velmi zajímavé sledovat vývoj a průběh celého kapelního stravování během toho týdne, protože na začátku jsme suverénně nakoupili za několik kilo a teď sme stěží našli dvacku na číze z mekáče :)) Ovšem i tak Kuře při našem skromném obědě prohlásil, že je (satis)fuckován a vítězoslavně si říhnul. Čímž jsme raději oběd zakončili a dali se do úklidu. Musim kucí vopálený pochválit - luxování zvládli skvěle a dokonce stihli jako správné hospodyňky uklidit kuchyň. Pak už jsme jen narvali do auta tašky a kufry a vyrazili směr Písek.

Opět jsme si vybrali (stejně jako na začátku) ten nejlepší čas pro odjezd z Prahy - pátek podvečer, a tak jsme uvízli v koloně. Ale náladu nám to nesebralo. Z Čimelic jsme zavolali Soně, že pokud zná supertajné heslo, může si svůj výkon přijít poslechnout do zkušebny. Soňa ho naštěstí zná, takže do zkušebny mohla přijít - nikoho jiného se to však netýká! CD bude do října ležet v trezoru na neznámé místě. Sonička byla nadšená a stejně jako já s takovým utajováním nesouhlasí, ale bohužel - jsme diskriminovaná ženská menšina a nezbývá nám než se podřídit.

No nakonec nás všechny Martin rozvezl do našich domovů, čímž skončil jeden z opravdu důležitých momentů života naší kapely. Neusínáme ale na houbách v naší zkušebně a tvrdě zkoušíme na představení v Přeštěnicích, kam doufáme, že všichni dorazíte a společně zapaříme!! Tak pojďme!

by Evinka

Tak dneska předposlední den nahrávání a světe věř, nebo ne... Máme už 5 písniček tady doma a smažíme je odzhora dolů a zprava doleva. Sice samochvála mírně smrdí, ale myslim, že se to povedlo! Máte se vážně na co těšit, páč už zřejmě nebude té staré Explikace... Ne, že bysme se nějak radikálně měnili, spíš bych to nazval vylepšením, vychytáním, vytuněním... Přihodili jsme totiž do těch písniček pár vychytávek, celý jsme to okořenili tak tunou energie a zabalili do úžasnýho hávu. Teď už budem jen čekat co na to řeknete VY!

Bohužel (popravdě se ale dá říct i bohudík) jsme se rozhodli neskončit jen u nahrání 7 písniček. Chceme si totiž tu naší placičku pořádně vymazlit a udělat z ní fakt takovou naší výpověď pro vás. Bohužel tohle vylepšování v podobě bookletu, fotek a dalších věciček ještě nějakej ten čásek potrvá, a tak jsme se rozhodli zavřít teď to nový CD na nějakej čas do šuplíku a vytáhnout ho v ten pravej okamžik... Nikdo zatim neví kdy tahle chvíle přesně přijde, ale jedná se o řád týdnů až měsíců. My mluvíme někdy o polovině října. Možná to vypadá jako dlouhá doba, ale my si to celý tak pečlivě připravíme, že potom rozpoutáme takovou ,,explikační" vlnu, jakou jste od nás ještě nezažili.

Už teď bookujeme koncerty po celý ČR na říjen-prosinec a právě v průběhu týhle šňůry chceme naplno podpořit tu novou placku. Termíny zatim ještě nechci předesílat, ale prozradim jeden a to ten nejzásadnější a nejdůležitější! V pátek 23.11. křtíme v píseckym Divadle pod čarou! Hosty si zatim taky necháme jako tajemství, ale už teď víme, že když se nás tam sejde dost, tak to bude nezapomenutelnej mejdan! My se těšíme, tak se těšte taky a rovnou si to zapište za uši a hlavně do kalendářů.

Děkujeme vám moc za dosavadní podporu a jsme strašně rádi, že s náma prožijete tohle osudový období. Bude to vážně šrumcák. Navíc v brzkej době příde kompletní změna webu, kterej se promění už do našich novejch barev a křivek. Plánoval bych to asi na 1.9. a to bude taková první vlaštovka a hlavní předznamenání velkejch věcí...

Bohužel vůbec nestíháme psát reporty, páč makáme jako prase. Vstáváme každej den v 8 a chodíme spát až tak ve 12. Na druhou stranu je ta práce snad i vidět. Už to máme prostě natočený. Kytary, basa, housle, bubny...Všechno a ještě trošku víc už leží pěkně v počítači a čeká to jen na finální master a zpěvy. Už teďka ale víme, že se máte fakt na co těšit. Nějaký písničky jsou klidovky, ale nějaký sou randál až za hrob a když je posloucháme nabíhá nám husí kůže po zádech.

Doufáme, že se vám to bude líbit, páč nám se to líbí moc. Abych vás troku navnadil, tak vám řeknu, že na CD bude celkem 7 kousků a celá ta placka se bude jmenovat PTÁŠ SE.. Proč jsme vybrali zrovna tohle jméno poznáte hned při prvnim poslechu. Myslim, že jsem toho teď už zase řek dost!

Mějte se krásně a my to jdem dotáhnout do tý dokonalosti!

Kuba